Skládací koloběžka má proti běžné jedinou výhodu navíc, ale zásadní. Složí se a jde vzít s sebou. Do šatny, pod lavici, do tramvaje, do kufru. Jenže právě ten kloub, díky kterému se koloběžka složí, je zároveň jejím nejslabším místem. Po půl roce každodenního skládání se levná skládací koloběžka začne viklat, klepat a vrzat, a jezdec má najednou pocit, že se pod ním něco hýbe. Tady je návod, jak tomu předejít.
Nejdřív si ujasněte, jak často ji budete skládat
Zní to banálně, ale rozhoduje to o tom, kolik má smysl utratit.
- Několikrát denně - cesta do školy nebo do práce, koloběžka jde do šatny a zase ven. Mechanismus odpracuje přes tisíc cyklů za školní rok a je to hlavní kritérium výběru.
- Několikrát týdně - víkendové výlety, občasná cesta MHD. Mechanismus je důležitý, ale nemusí být to jediné, na co se díváte.
- Párkrát za sezónu - koloběžka se skládá hlavně kvůli uskladnění v bytě. Pak je skládání spíš bonus a rozhodovat budou kolečka a pohodlí jízdy.
Pokud jste ve třetí skupině, možná ani skládací model nepotřebujete a lépe vám poslouží klasická koloběžka do města s pevným rámem.
Co si ověřit ještě před koupí u skládacího mechanismu
Většina skládacích koloběžek používá páku v místě, kde se tyč řídítek napojuje na desku. Páku odjistíte, tyč sklopíte dopředu a zacvakne do úchytu na desce. Varianty se liší v detailech, ale tři věci platí vždycky.
Složení musí jít jednou rukou a bez nářadí. Pokud potřebujete druhou ruku na přidržení nebo dokonce imbus, u koloběžky, kterou skládáte dvakrát denně, to za tři týdny přestanete dělat.
Páka musí mít pojistku. Samotná páka se časem povolí. Dobré modely mají druhý prvek, pojistný kolík, západku nebo pojistný kroužek, který zabrání tomu, aby se koloběžka složila za jízdy. Tohle je jediná skutečně bezpečnostní položka celého mechanismu.
Rozložená koloběžka nesmí mít v kloubu vůli. Vůle je ten milimetr nebo dva, o které se tyč pohne dopředu a dozadu, přestože je zajištěná. Na první pohled nic, ale při každém odrazu se na ni přenáší celá váha jezdce a spoj se rozbíjí sám od sebe.
Jak vůli poznat za třicet vteřin
Postavte rozloženou koloběžku na zem, jednou rukou přidržte desku nohou a druhou zkuste zatlačit na řídítka dopředu a dozadu.
Kvalitní kloub se nehne. Slabý kloub povolí a uslyšíte cvaknutí. Malá vůle u nové koloběžky znamená velkou vůli po jedné sezóně. Materiál se opotřebovává právě v místě, kde už se pohybuje.
Pokud kupujete na e-shopu a nemůžete si koloběžku osahat, hledejte v popisu zmínku o tom, jak je kloub řešený, a po doručení test udělejte jako první věc. Vůle na nové koloběžce je důvod k reklamaci, ne k tomu, „počkat, jestli se to nesrovná".
Hmotnost je číslo, které rozhodne o tom, jestli se koloběžka bude používat
Hmotnost je u skládaček důležitější než u jakéhokoli jiného typu koloběžky, protože ji budete nosit.
Dětské skládací modely se obvykle pohybují kolem tří kilogramů. To je hranice, kterou dítě zvládne samo vynést do schodů, pověsit na rameno a donést přes celou školu. Modely pro dospělé bývají těžší, protože mají větší kolečka a pevnější rám.
Praktická zkouška. Zkuste složenou koloběžku podržet v jedné ruce zhruba minutu. Když je to nepříjemné hned, cesta z nástupiště do kanceláře bude horší.
Pozor na past. Nejlehčí koloběžka není automaticky nejlepší. Nízká hmotnost se často vykupuje tenčí tyčí a slabším kloubem a jsme zpátky u vůle. Hledejte rozumný střed, ne rekord.
Velikost koleček podle toho, kde budete jezdit
U skládacích koloběžek narazíte na průměry zhruba od 100 do 230 mm a rozdíl v jízdě je obrovský.
| Průměr | Pro koho a kam |
|---|---|
| 100–120 mm | Menší děti, hladký chodník, krátké vzdálenosti. Koloběžka je nízká a snadno ovladatelná, ale každou spáru v dlažbě ucítíte. |
| 140–145 mm | Kompromis pro školáky. Snese i horší povrch a pořád se dobře ovládá. |
| 180–205 mm | Delší cesty, dospělí a starší děti. Koloběžka drží rychlost a lépe překonává nerovnosti. |
| 230 mm | Nejdelší trasy a nejhorší povrchy, které ještě zvládnou plná kolečka. |
Jednoduché pravidlo. Čím delší trasa a horší povrch, tím větší kolečka. Pokud jezdíte po staré dlažbě nebo panelových chodnících, zvažte rovnou koloběžku s nafukovacími koly. Ta tlumí nerovnosti tak, jak to plná kolečka nedokážou.
Velká kolečka mají i nevýhodu. Složená koloběžka s dvěstěmilimetrovými koly zabere výrazně víc místa než ta se stodvacítkami, takže se hůř vejde do skříňky.
Brzda
U skládacích koloběžek se objevují tři řešení a liší se víc, než by čekal.
Nášlapná zadní brzda je nejběžnější. Šlápnete na blatník nad zadním kolečkem, ten se opře o kolo a koloběžka zpomalí. Funguje spolehlivě, ale vyžaduje přenést váhu dozadu a na delším svahu se blatník zahřeje.
Ruční brzda na řídítkách dává jemnější kontrolu a nemusíte měnit postoj. Hodí se tam, kde se brzdí často. V provozu, mezi chodci.
Kotoučová brzda se objevuje u modelů s velkými koly určenými na delší trasy. Brzdí nejúčinněji a nejlépe za mokra.
Ať máte kterékoli řešení, po pár měsících zkontrolujte, jestli brzda nedrhne o kolečko i ve chvíli, kdy ji nepoužíváte. Brzdové díly patří mezi první, které se opotřebují, a jejich výměna je otázka jednoho šroubu.
Kdy má smysl odpružení
Některé skládací modely mají odpružení předního kola. Je to dobrý doplněk, ale ne náhrada za správně zvolená kolečka.
Odpružení má smysl, pokud jezdíte na menších kolečkách po nerovném povrchu a nechcete přecházet na velká kola kvůli místu při skládání. Pokud už máte kolečka nad 180 mm, přínos je menší a odpružení hlavně přidá hmotnost a jedno místo navíc, kde může vzniknout vůle.
Výška a nastavení řídítek
Skládací koloběžky mají skoro vždy nastavitelnou tyč a rozsah nastavení je u dětí důležitější než konkrétní výška. Řídítka by měla ve stoje na desce sahat jezdci zhruba mezi pupík a spodní část hrudní kosti. Nižší nastavení nutí jezdce hrbit se, vyšší zhoršuje ovládání.
U dětské koloběžky sledujte celý rozsah, ne jen maximum. Model s rozsahem přes patnáct centimetrů vydrží několik sezón, model s pevnou výškou jednu.
Zkontrolujte taky, jak je tyč zajištěná ve zvolené výšce. Objímka s pákou se ovládá rychleji než šroub, ale i ona časem povolí a je potřeba ji dotáhnout. A pokud budete koloběžku nosit hodně, vyplatí se měkké a dostatečně dlouhé gripy. Drží se za ně i při přenášení.
Pro dítě nebo pro dospělého?
Rozdíl není jen ve velikosti.
Dětská skládačka se vybírá podle hmotnosti a rozsahu nastavení. Dítě si ji musí samo složit, samo nést a samo nastavit. Další modely najdete v kategorii dětské koloběžky, pokud skládání nakonec nepotřebujete.
Skládačka pro dospělého stojí a padá s nosností a výškou řídítek. Koloběžka, na které se dospělý hrbí, se po dvou kilometrech odloží. Pokud vás zajímají delší trasy, projděte si i koloběžky pro dospělé s pevným rámem, bývají pohodlnější.
Na co se při výběru neupínat
LED kolečka. Jsou fajn a děti je milují. Se skládacím mechanismem ani s životností koloběžky ale nemají nic společného. Pokud po nich dítě touží, podívejte se na svítící koloběžky a vyberte mezi nimi podle mechanismu.
Počet barev a design desky. Rozhodují první týden, pak přestanou být vidět pod broušenou podrážkou.
Extrémně nízká cena. U skládacích modelů se šetří přesně tam, kde se šetřit nemá, na kloubu.
Když ji máte doma
Než vyjedete poprvé, projděte tři věci. Dotáhněte objímku řídítek, zkontrolujte, že se kolečka volně otáčejí a nemají vůli do stran, a vyzkoušejte brzdu.
Pak si jednou za měsíc zopakujte test vůle v kloubu. Když se objeví, bývá řešením dotažení šroubu v místě otoče, a pokud to nepomůže, je čas na reklamaci nebo náhradní díl, dokud je závada malá.
Pokud koloběžka zůstává stát před školou nebo před obchodem, počítejte do rozpočtu i zámek. Skládací koloběžka je lehká a snadno přenosná. Což platí i pro toho, kdo ji odnese bez vás.
Tak si to shrňme
Při výběru skládací koloběžky rozhoduje v tomto pořadí. Mechanismus a vůle v kloubu, hmotnost, velikost koleček, brzda. Všechno ostatní je doplněk.
Pokud teprve zjišťujete, jestli je skládací model ten pravý typ, začněte průvodcem Jak vybrat koloběžku podle typu, věku a způsobu použití. A jestli váháte mezi skládačkou a freestyle koloběžkou, rozdíly rozebírá článek Jaký je rozdíl mezi freestyle a city koloběžkou.